^{Obrázek: Sklizeň hopsinek pomocí žací šaliny. Foto: Necyklopedie}

A nebo už jste slyšeli o těžké bitevní lodi útočné vltavské flotily "Primátor Pavel Bém"? Inu není divu, i když se jedná o prvotřídní plavidlo naší armády, je vybavené pokročilou českou technologií stealth, takže loď ani peníze vynaložené na její stavbu už nikdo nikdy neviděl. Je škoda, že z důvodů utajení se nemůžeme kochat její výzbrojí. Ta je tvořena dvaceti plně vyzbrojenými letouny a čtyřmi útočnými výsadkovými tramvajemi pro boj v pražských ulicích.

Příznivce velkých vodních děl jistě zaujme plán tzv. České přehrady. Toto vodní dílo se má stát největším na světě a s plánovanou výškou 400 metrů překonat i slavnou čínskou přehradu "Tři soutěsky". Přehrada má řadu výhod a hlavně vyřeší řadu problémů. Jejich výčet je uveden v Necyklopedii, ale za všechny snad jen tolik, že konečně vznikne dostatečný ponor pro bitevní loď "Primátor Pavel Bém" , vyřeší se pragocentrismus, okruh Prahy, nezaměstnanost v řadě regionů i nízká výnosnost mělnických vinic.

A tak mě napadá, nejsou nakonec plánované Radotínské laguny jen přípravou na toto ojedinělé a impozantní dílo?

Pro příznivce zahraniční bojové techniky zde najdete detailní popisy v obdobně skvělé a ověřené kvalitě jako například můžete vidět na popisu letounu MIG-29. Asi i vás překvapí kolik technických detailů zůstalo dosud neodhaleno a to nemluvě o skromnosti s kterou se tají i takové úspěchy jako je minimální kouřivost (asi 3,5 tuny uhlíku na kilometr) nebo nízká váha daná menší zásobou střeliva ( sovětští piloti přece trefí vše první ranou).

Detaily se můžete také dovědět o vesmíru a vesmírném programu. Například i o dosud pod pokličkou drženém osídlování Neptunu , které jakožto přímou reakci na spolupráci ČSSD s marťany, koordinuje ODS. Pro ty, kteří jsou znechuceni současnou politickou realitou stejně jako já, Necyklopedie nabízí výlety do minulosti a předkládá takové archívní perly jako je Rakousko-uherský kosmický program zaštítěný NASA (Novou astronautickou státní agenturou - Neue astronautische Staatsagentur).

Historie je ale na Necyklopedii zastoupena i v jiných oblastech než je průzkum vesmíru. Doporučuji zejména části věnované nejtragičtějším událostem českých dějin. Mimo jiné se zde dočteme, samozřejmě k všeobecné lístosti, že v roce 1902 Jára Cimrman nevynalezl žigulík, ale zato v roce 1936 se podařilo založit organizaci OSA (moderní teroristickou organizace financující Moravskou osvobozeneckou armádu - MOA). V této souvislosti lze připomenout i podrobné výklady termínů Copyright, Copyleft, Copydown, Copywrong, Copyforward a nebo naprosto inovátorský, byť zatím z nějakého důvodu dosud nerozšířený Copybackward.

Necyklopedie se věnuje i profilům slavných osobností a tak zde můžete najít podrobné informace o mnoha takzvaně proláknutých tvářích. Za všechny jmenujeme třeba Rosse Hedvíčka, který se na Necyklopedii těší mimořádné pozornosti, pravděpodobně díky Českocentrismu.

Ale co, běžte se podívat sami. Necyklopedie je zde pro vás.

^{Video: Yahoo odmítlo nabídku Microsoftu.}

Historie Microsoftu je zajímavou etapou z kapitoly vzniku a rozvoje IT. Microsoftu se v minulosti podařilo být v mnoha případech v tom správném čase na správném místě. Získal si důvěru zákazníků ať již domácích uživatelů, tak i lidí z business sféry. I když v minulosti vznikla řada produktů, které na svou dobu byly lepší, žádný z nich se vůči Microsoftu nijak zásadně neprosadil a to i když přišel dříve než dítko z dílen v Redmondu.

^{Obrázek: Nostalgiecké ohlédnutí za historií Windows včetně betaverzí.}

Opravdových ohrožení zažil Microsoft opravdu málo

Kdo si dnes vzpomene na firmy jako Asthon Tate nebo kdo byl výrobcem Quattro Pro? Kde jsou sny IBM o TopView a OS/2 a nenáročné GeoWorks od Berkeley Softworks? Avšak oč byl Microsoft schopnější v businessu, o to větší medvědí službu si páchal ve vztazích s okolním světem. Dominantní postavení, kterému se stále těší umožňuje řadu věcí řešit z pozice síly a Microsoft je také z pozice síly řeší. Že i to má své meze dokazuje řada sporů ohledně zneužívání svého postavení s EU i státní správou ve Státech a tak mnoho jeho partnerství je spíše partnerstvími z rozumu, která mají na míle k obdivu, kterému se těší Google.

Dokud busienss modely konkurentů byly více či méně podobné těm Microsoftím, více či méně to nevadilo. První velkou změnou byl Linux. Open Source operační systém dokázal získat podporu velkých společností, který do něj vložily svoji důvěru a tak to co "velká modrá" nedokázala dát OS/2, dala Linuxu.A nejen IBM. Najednou se ukázalo, že Linux může být v mnoha případech efektivnějším řešením než Microsoftí technologie, ale i přesto ani Linux nedokázal téměř nijak narušit monopol Microsoftu v oblasti desktopů. Zdá se, že miliony nadšenců, nulová cena za licenci a další výhody nestačí na důvěru lidí ve Windows a zejména nenahradí aplikace na které si uživatelé tak zvykli.

Trochu jinak tomu je ve světe serverů, ale ani zde Linux není pro Microsoft smrtící hrozbou, jen možná nebývale silným konkurentem, který si dokázal najít své místo na trhu, ale ve skutečnosti Micosoftu pomáhá. Jak? Drží ho v pohotovosti, nenchává usnout, nutí inovovat, brání zastavit se a je dobře, že je tomu tak. Někdo takový Microsoftu dlouho chyběl.

Budeme kupovat aplikace nebo přístup k nim?

I současný Internet pro Microsoft také není nijak extrémním ohrožením. Neúčastnit se dění na něm byla jistě byla škoda a tak všechny aktivity ohledně MSN a Live.com dávají smysl, ale co není zásadním ohrožením dnes, mohlo by jím být zítra a pokud to zítra je již velice blízko, je to více než důvod k obavám. Business model Microsoftu stojí na prodeji licencí a případně služeb k jeho vlastním produktům. Dosud to byla celkem logická posloupnost věci:

1. Mám potřebu nějaké aplikace, ta mimo jiné automaticky znamená potřebu vhodného operačního systému a tím je samozřejmě Windows

2. Koupím tedy počítač (s předinstalovanými Windows).

3. Nasledují aplikace a čím více jich bude od Microsoftu tím lépe. MS Office je téměř povinné.

4. Jste business zákazník a potřebujete podporu? I to Microsoft za peníze umí

Jenže co když svět míří někam kde takovýto postup nedává vůbec smysl? Co když aplikace se přesunou na vzdálené servery kdesi na Internetu, na lokálním zařízení zůstane minimum aplikační logiky, pokud vůbec nějaká. Jaké budou důsledky?

1. Potřebujete zařízení na kterém poběží prohlížeč. Zdali srdcem ono zařízení bude Windows, Linux nebo jiný operační systém je celkem jedno. Zde vyhraje ten kdo nabídne nejmenší cenu a to je bitva, která je pro Microsoft extrémně obtížná a i když možná teď působí jako scifi, nemusíme být až tak vzdáleni době, kdy to bude realitou.

2. Operační systém na serveru? Zájmem provozovatelů služeb je poskytovat službu s co nejmenšími náklady, mít možnost ji kdykoliv a jakkoliv škálovat bez zásadních licenčních omezení a růstu nákladů. I kdyby ten rozdíl dělal jen 1000 Kč na server, na farmách o stovkách serverů je celkový rozdíl nákladů znatelný. Položme si otázku proč třeba Google nepoužíval na stovkách tisíc svých serverů Windows? Něco tak složitého nepotřebuje a jediný rozdíl by tak byl hlavně v tom, že vše stálo více. To jsou špatné zprávy.

3. A co aplikace? Všímáte si jak jsme si již všichni zvykli na používaní aplikací jako je email? A všimli jste si jak se stále častěji objevují zárodky prvních aplikací, které se snaží nahrazovat to v čem dosud dominoval Microsoft? Že jsou to pro vás teď hračky? Jistě, ale co za pár let? Lidé neradi mění své zvyky, ale jak se naučili používat webmaily, naučí se postupně i další služby.

Aplikace hostované na serverech kdesi v Internetu se pomaličku dostávají do našeho života. Nejsou dokonalé a neoplývají stovkami funkcí, ale nabízí něco co jinde nezískáte. Přístup odevšad bez speciálního vybavení, velice nízké náklady a to jsme teprve na začátku. Pro Microsoft špatná zpráva je nejenom že jeho produkty pro takovéto aplikace nejsou nezbytné, ale dokonce mohou být svazující jeho vlastní licenční politikou a na ni orientovaným business modelem.

Ano, jistě, ne vše je tak ideální jak by být mohlo, ale podívejte se kolik lidí dnes již přestalo používat lokálního mailového klienta a vystačí s web rozhraním freemailů? Z pohledu třeba poloviny devadesátých let se mi to zdá téměř neuvěřitelné.

^{Video: Microsoft přichází se zajímavými produkty ať již na trh nebo alepoň ve formě technologických dem. O tom, že to již dávno není je firma Windows a Office nikdo nepochybuje.}

Noční můry Microsoftu

Google má to co Microsoft ne - řadu lidí, kteří ho ze srdce obdivují a i když jeho lovemark bude časem splábnout, stále je dalek vnímání, které občas provází Microsoft. Co je ale daleko horší, má business model, který je schopen nabídnou lidem aplikace při minimálních nákladech na jednotku s tím, že je dokáže nabídnout i zdarma. Sledujte reklamu a pokud vás neco zaujme - následujte ji. Děkujeme, že nás používáte - tak nějak by mohlo znít volání Google namísto napřažené ruky očekávající dolar v podání Microsoftu.

Microsoft je v pasti a i když tvrdit, že je ohrožena jeho dlouhodobá existence, jeho úspěšnost může zmizet jako mávnutím kouzelného proutku stejně jako věhlas firem Novell, DEC a dalších. Gigantů, kterým by jejich budoucnost málokdo předvídal v období jejich největšího rozkvětu. V tom nejhorším možném scénáři může mít v rukou kvalitní aplikace, skvělý operační systém, ale to vše bude něčím po čem možná neštěkne ani pes.

^{Video: Kolik lidí ví co je Office Live a kolik má představu co by tak mohlo být Googel Apps? Problém Microsoftu není v tom, že by nedokázal udělat technologicky skvělé služby, ale v tom co dělal až dosud.}

Nakonec Microsoft se v poslední době velmi snaží, nemyslím si, že by jeho vyhledávač byl nějak horší než ten od Google a že řada jeho technologií jde za rámec toho co je schopna nabídnout konkurence. Jenže není právě tohle scénář jeho bývalých konkurentů, kteří v konkurenčním boji s Microsoftem neuspěli? Dejte stranou fundamentalismus a běžte se podívat na SilverLight, Popfly a další. Jenže to co Microsoft vytáhne ze šlamastiky nejsou technologie, ale změna přístupu. A změnit přístup je snad ze všech věcí, které člověka mohou potkat ta nejtěžší.

Microsoft se v poslední době opravdu snaží, lidé z Microsoftu jsou přátelští, jejich blogy se dobře čtou a je vidět, že velká korporace se otevírá světu. Ale bude to stačit?

Nezmizí síla, kterou Microsoft má někde kde zmizelo povědomí o kdysi tak slavném Hotmailu?

Yahoo aneb svět z jiné strany

Yahoo je pro řadu lidí branou k Internetu, ale pro Microsoft je branou do budoucnosti. Nepochybně ne jedinou, ale rozhodně tou, která je nejvíc na ráně. Jenže tahle slečna je z jiného světa a nemá pro šviháky z business sféry příliš pochopení. Svět Yahoo je více světem ušlechtilých koní Hvajninimů z již zmiňované Swiftovy satiry, než světem peněz, který řada lidí vidí za Microsoftem. Je logické, že management Yahoo musel být z nabídky Microsoftu znechucen stejně jako Gulliver ze setkání s lidem podobnými bytostmi, kteří byli Hvajninům podřízeny - jaký paradox, že právě dle nich se Yahoo jmenuje - Jahuú.

Jahuvé jsou ve Swiftově díle výkvětem lidské špatnosti. Jejich chování, zlomyslnost, hrabivost a touha po moci způsobila, že se Gulliver zpět do "světa Jahůú" vrátil jen na přímý nátlak Hvajninimů.

Odmítnutí Yahoo se dalo čekat a je otázka do jaké míry se jednalo o pouhou standardní dělostřeleckou přípravu Microsoftu, která měla jediný cíl: dostat mimo hru management Yahoo, aktivovat akcionáře a ukázat jim jak emoce, které management ovládají, právě je - akcionáře poškozují. Pokud byl scénář právě takový, může si na své strategické mapě Microsoft zaškrtnout první bod jako splněný.

Jediným ohrožením mohl být Google, ale právě jeho postavení mu brání se v této hře účastnit. Antimonopolní zákony by ho s pravděpodobností blížící se jistotě diskvalifikovaly a tak celou hru mohl s patřičnou a viditelnou nervozitou jen z povzdálí pozorovat.

Jako malé děti

Bylo to snad poprvé, kdy Google ve své komunikaci k okolnímu světu šlápl vedle. Povyk, který z internetového giganta zazněl měl možná podpořit veřejné mínění proti této akvizici, ale pokud to bylo vážně míněno, diskreditovalo to veškerou jeho snahu "Dont be evil". Volat z pozice dominantní společnosti o obavách z růstu Microsoftu v segmentu v kterém se sám nacházím, ve skutečnosti odkrylo něco jiného než Google chtěl. Ptáte se co?

To, že i tato společnost může pociťovat něco jako strach a obavy. Z čeho? To je zajímavá otázka na kterou se nyní špatně hledá odpověď, ale kdo by si ji měl uvědomovat lépe než právě Google sám? Google tak přiznal světu, že i on má své slabiny, které stačí najít. Pro Microsoft to musela být skvělá zpráva. I když celkově všechny trumfy má v rukou spíše Google, za určité situace to nemusí znamenat téměř nic. Takových společností v minulosti bylo a ne vždy stačí hrubá síla.

Možná právě teď stojíme na začátku nečeho co si málokdo umí představit, ale jaký bude další vývoj i když Microsoft Yahoo získá je ve hvězdách. Může stejně zazářit jako supernova jako pohasnout jako Hotmail. Bohužel většinou jsou pravděpodobnější ty horší možnosti, ale nechme se překvapit. Microsoftu zcela jistě nejde o málo ...

Pokud rádi vtipkujete na cizí účet, dobře si rozmyslete v jaké zemi žijete. Nemuselo by se vám to to totiž krutě vyplatit. Své by vám k tomu mohl povědět 26 letý IT inženýr z Maroka. Fouad Mourtada z žertu založil na Facebooku falešnou identitu prince Moulay Rachida, mladšího bratra krále Mohammeda VI.

Vytvářet falešné identity známých a polárních osobností je lákavé a na Facebooku je jich jistě mnoho, ale málokoho by napadlo jaké to může mít důsledky. Tedy pokud žijete v Maroku. Že se vtípek asi nezdařil se ukázalo záhy, když ho dva muži naložili do vozu, zavázali oči černou páskou a odvezli k výslechu. Nyní Fouada čeká 5 let vězení. Zdá se, že malou záhadou je i jak se marocká policie dostala tak rychle k údajům, které Fouda umožnily na Facebooku identifikovat.

Celý příběh si můžete přečíst na FaceReviews nebo Global Voices Online. Kolik let by si v Maroku asi tak odseděl Daniel Lyons, autor Tajného deníčku Steava Jobse?

Více také na helpfouad.com

Samozřejmě problémem je jazyk. Azbuku louskám s krajním sebezapřením, ale někdy to stojí za to. Ač bych čekal, že mě při těchto "čtenářských seancích" nemůže nic překvapit, málem jsem spad ze židle na stránkách Radio China. Kdo by řekl, že budou v … češtině.

Pravda je to čeština dosti zvláštní, znějící někdy archaicky, někdy komicky, ale srozumitelná. Pro ty, kteří si stejně jako já říkají co to má znamenat, se nabízí jednoduchá odpověď. Ve skutečnosti se jedná o Radio China International (CRI), které má za úkol informovat svět o Číně a to hlavně formou zpravodajství.

Nyní funguje ve 43 jazycích a to nejenom na webu, ale i ve zvukovém streamu, který si můžete naladit přes Internet. V češtině se ovšem vysílá jen hodinu denně, která se neustále opakuje. CRI ale můžete denně asi na hodinu naladit i na běžných rozhlasových vlnách. Celkově totiž pokrývá s pomocí 10 vysílačů a 8 přenosných stanic v Evropě, Africe i Americe více jak 200 regionů. Trochu mě zarazilo to "přenosných" . Inu, proti gustu …

CRI je vůbec zajímavá organizace. Její nová úřední budova v Pekingu má využitelnou plochu 52 tisíc čtverečních metrů. Regionálních kanceláří je jen v Číně 40 a zahraničních 29. Počet hlavních denních pořadů přesahuje meze mé představivosti. Je jich více jak čtyři sta. Jen v korespondenčním oddělení bych určitě pracovat nechtěl. Přečíst každý rok 600tisíc dopisů od posluchačů bych asi nezvládl.

Takže 歡迎到中國 http://czech.cri.cn/

^{Video: A když jsem už u toho satelitu, chtěl jsme k němu napsat samostatný článek, ale pro začátek postačí video k přemýšlení. Jak se vám líbí?}

Nicméně pár komentářů třeba přeci je. Veškerá zde prezentovaná data vychází z týdeních unikátních uživatelů. Jednak to jsou jediné dlouhodobě dostupné údaje a jednak pro účely porovnání jsou naprosto dostačující. To oč tu běž jsou totiž pouze trendy ...

Možná vás také zaujme, že prezentovaná data se týkají pouze domovských stránek. Důvod je jednoduchý. Domovské stránky jsou nejlepším ukazatelem úspěšnosti klasického portálu a i z čistě statistických údajů lze porovnání realizovat těžko jinak. Např. celková čísla, které se objevují ve statistikách NetMonitoru jsou principielně naprosto nepoužitelná. Hlavním důvodem je, že se v čase mění to co v nich je měřeno. Jednou jsou to Jízdní řády, pak se tu objeví Stahuj a i když na tom nemusí být nutně nic špatného, usuzovat se dle toho nedá téměř na nic.

^{Obrázek: Absolutní návštěvnost portálů v unikátních uživatelích od roku 2002. To, že se Centrum nějak zásadněji objevuje až v roce 2003 je dáno tím, že vizuálně skryté za Atlasem. Všimněte si zejména gigantického a rostoucího odstupu Seznamu.}

^{Obrázek: Share HP portálů. Všimněte si třeba toho, že třeba dvojka na trhu - Centrum.cz, v podstatě nikdy zásadněji nezasáhla do podílu Seznamu s výjimkou roku 2005, kdy Prima přišla s Vyvolenými a Centrum jedním z klíčových partnerů této reality show.}

^{Obrázek: Seznam v podstatě vždy rostl rychleji než Atlas. Až v posledním roce se to v podstatě stabilizovalo. Jaký bude další vývoj uvidíme. Otázka je zda se stagnaci vzájemných podílů podaří udržet, osobně bych dával Seznamu šanci pro další posilování.}

^{Obrázek: Centrum oproti Seznamu historicky posilovalo poměrně málo, ale myslím, že je fér přiznat, že tu jakýsi růst opravdu byl. Zásadním přelomem byli až VyVolení. Všimněte si, že prakticky vše co centrum tímto projektem získalo již i ztratilo.}

^{Obrázek: Velice zajímavý je podil Atlasu vůči Centru. Jak vidíte, Centru se dařilo oproti Atlasu v share dramaticky růst a jeho růst v podstatě do roku 2004 byl impozantní. Pak došlo k něčemu co ho přibrzdilo a od roku 2006 Centrum dokonce o část svého podílu přišlo.}

^{Obrázek: Share ještě jednou a nyní i s iDNESem. Jak vidíte, jeho podíl s enijak dramaticky nemění a za několik let se celkem vystabilizoval. Přesto mírný pokles napovídá, že mediální cesta má své limity ...}

Když si budete předchodzí grafy prohlížet, mějte na paměti jednu důležitou věc. Co vypadá jako pokles to opravdu pokles bude, ale co vypadá jako stagnace se ,může velice snadno změnit v pokles. Graf totiž neobsahuje jednoho hodně významného hráče a to Google.

Lze předpokládat, že možná ani Seznam v share nijak dramaticky neroste a že se ten dojem vytváří právě nepřítomností Google ve statistikách. Skoro bych si na to vsadil. Pro všechny "pod Seznamem" je to ale poměrně špatná zpráva neb to znamená, že jejich čísla budou v share ještě nižší.

Trochu jiný a také nečekaný pohled mi do toho vnesla reklama na poslední straně říjnového vydání časopisu Velo. "Alpská etapa ve vašem obývacím pokoji?", skoro jsme to přehlédl, ale o cyklistickém trenažéru na dlouhé zimní večery jsem již nějakou dobu přemýšlel a tenhle, ten byl opravdu jiný.

Tacx ve třídě VR Trainers nabízí dva modely (nebo modelové řady?) a to Fortius a i-Magic. Na pohled vypadá, že jde o kvalitně provedené cyklotrenážery s motorovou brzdou s výkonem více než 2000W, která je schopná simulovat rozdílnou náročnost terénu včetně jízdy z koce. Ale do toho nebudu zabíhat neb to co mě více zaujalo byla dvě slova: virtuální realita.

Trenažér umí asi vše co se od trenažéru očekává. Měří rychlost, tepovou frekvenci, rychlost šlapání, ale také umí řidit tréning a další kouzla. Prvky virtuální reality jsou jaksi navíc, přidaná hodnota, svým způsobem vlastně docela logicky doplňuje trenažér.

Nenajdete tu sice speciální rukavice, brýle a další pomůcky, ale i tak je to zajímavá alternativa oproti pohledu do stěny nebo sledování televizního vysílání. Zobrazení je trochu slabší stránkou, počítačový monitor není nic moc, ale na druhou stranu jim nejste nijak vázáni a první co mě napadlo bylo, že tohle už konečně pořádný důvod ke koupi pořádné plazmy a nebo projektoru. V téhle kombinaci mi to přijde jako docela luxusní konfigurace.

Ale abych nezapoměl, ještě je tu připojení k Internetu na kterém na vás čekají další hráči. Dokonce se prý pořádají i virtuální závody. Co to trochu kazí budou rozdílná časová pásma, ale co se dá holt dělat.

I tak je Tacx Fortius Multiplayer možná trochu zvláštní, ale zajímavou zábava na dlouhé zimní večery a zcela určitě zábavnější alternativou ke klasickému trenažéru.

Virtuální svět v podíní Tacx není asi ničím neobvyklý z pohledu toho s čím se setkáváme v 3D počítačových hrách. Těžko soudit dle pár animací, ale přišlo mi, že je to prostě takový běžný průměr. Ale nejenom animacemi je člověk živ a tak jsou zde i kamerou natočené skutečné trati. Tacx tomu říká Real Life Video a navštívit s ním mužete Ameriku, Evropu nebo Afriku. Celkem je k dispozici kolem dvaceti tras na kterých můžete trenovat spolu se známými cyklistickými týmy. Propagační materiály slibují že nepůjde jen o nudnou jízdu i když zrovna Real Live Video se asi rychle okouká. Na druhou stranu bych čekal, že bude možné dokupovat nové trati.

Tacx samozřejmě nezapomíná dodat, že jeho trenažéry používají i teamy Discovery, Predictor-Loto a CSC jejichž jezdci skončili na prvních čtyřech místech v Tour de France 2007. Zdali je používají i s prvky VR však neuvadí.

Takže abych se vrátil zpět k původní myšlence: Milý Ježíšku ….

V průběhu několika posledních let se v Praze, ale nejenom v ní, usídlila řada IT firem a vytvořilo se několik stovek nových pracovních míst. Na pohled příznivá situace - nebýt jednoho nepříjemného faktu a to toho, že počet IT specialistů není nekonečný. Nakonec stejně jako všude na světě i když v jiných zemích tvoří větší podíl z populace. Dle European Labour Force Survey z roku 2006 překračuje u nás podíl ICT expertů 1,5%. Pro představu je to asi stejně, kolik Český statistický úřad uvádí, že se u nás věnuje lidí výrobě a rozvodu elektřiny a vody (což je mimochodem v tomto oboru třetí největší procento v EU).

Pokud bychom dle těchto měřítek srovnávali vyspělost naší země, bylo by to prabídné porovnání. Statisticky opravdovými velmocemi v podílu ICT expertů na populaci je Švédsko a Nizozemí, kde jejich počet překračuje 3%. Že je před námi Británie nebo Německo nepřekvapí, ale minimálně Island zarazí. Ve většině zemí však tento podíl roste. Výjimkou jsou první dva vedoucí státy tj. zmiňované Švédsko, Nizozemí a pak dva státy kde došlo k jeho poklesu: asi migrací obhajitelné Irsko a opravdu podivuhodný Island (sic!).

Podivuhodná je však i ČR, kde se tento trend oproti ostatním téměř neprojevil. Podílů ICT expertů sice vzrostl, ale neporovnatelně méně než jinde.

Hledám, hledáš, hledáte …

Hledat a najít programátora, administrátora a další ICT pozice je stále a stále těžší. Najít seniorského člověka a zkušenostmi je téměř nadlidský výkon. Nahoru se tak šplhá nejenom neuspokojená poptávka po již tak hladovém trhu, ale platy, s nimi náklady firem, které mají vliv na jejich konkurenceschopnost. Začíná to být pomalu dobrodružstvím vůbec na někoho narazit. Člověk si říká, kde jsou ukrytí a zaobírá se myšlenkami jako udělat pobočku v Plzni, Brně a dalších oblastech kde by to mohlo být lepší. Jenže ono to tak jednoudché nebude.

Dle ČSU bylo v roce 2006 nejvíc ICT expertů v Praze - celkem logicky. Zde se jejich podíl na populaci dokonce začíná zdárně blížit 4%. Druhým nejsilnějším krajem je Jihomoravský. Zbývající mají pod 2% s výjimkou kraje Karlovarského, kde jich je méně než 1%. Růstovým rekordmanem je kraj Královehradecký, kde se počet ICT expertů od roku 2000 zdvojnásobil. Ale Ať budete hledat jak budete chtít, asi nic moc nevymstíte. Zahraniční IT investice a outsourcing neklepou již jen na pražské dveře, ale všude kde to jen jde a je nějaký potenciál.

Navíc více jak 40% ICT expertů je ve věkové skupině 25 až 34 let, která je ještě poměrně dobře mobilní a schopná migrovat za prací do větších měst. Takže čekat, že někde v hloubi regionu narazíte na programátorský ráj plný nevyužitých programátorů chtivých práce se moc nedá čekat.

Kudy ven?

Cest moc není. Domnívat se, že počet IT lidí nějak zázračně vzroste je více než naivní. A tak nezbývá doufat, že právě ta vaše firma zaujme ostatní lépe než konkurence. Jenže, a v tom je ten háček, to něco stojí a vyšší náklady zase ovlivňují konkurenceschopnost. Pravdou je, že se na to lze dívat z pohledu evoluce - silnější přežijí, ale bylo by mrzuté, kdyby se nakonec ukázalo, že těmi silnějšími společnostmi jsou jen ty zahraniční a české produkty postupně začaly mizet z trhu jen proto, že by nebylo nikoho, kdo by na nich dělal. Možná je to trochu katastrofický scénář, ale kolik ryze českých společností je financováno z globálních trhů?

Možností jak z toho je víc. Naučit se pracovat efektivněji než ostatní. To sice zcela neřeší primární problém, ale nutně to vyžaduje zlepšení organizace práce, procesů vývoje atd. A to zase umožní efektivně využívat externí spolupráce, práce z domova a dalších činností. Ale ruku na srdce: kolik společností toto opravdu dobře umí? Kolik jich vyžaduje například přítomnost na pracovišti jen proto, že jinak, lépe a efektivněji své zaměstnance neumí řídit a motivovat? Bohužel mám pocit, že naprostá většina.

Samozřejmě jsou výjimky např. u vysoce kvalifikovaných, zkušených a odpovědných lidí, ale ti se tak nějak řídí sami, než nějakým významným přispěním společnosti. A tak i když se příklady najdou, procenticky jich mnoho nebude. Bohužel, konvenčními metodami z toho asi není cesty ven a nekonvenční nebo řekněme jen méně obvyklé, ty chtějí úsilí, které zdá se to doho chce vložit málokdo.

Ale to by bylo na samostatný článek.

Nejdříve malé summary. Skunk Works je divizí Lockheed Martin, korporace zaměstnávající 130 tisíc lidí, z toho 60 tisíc vědců a inženýrů, 20 tisíc IT odborníků v 500 městech a 56 zemích světa. Vznikl v roce 1943 z potřeby amerického letectva, získat proudový letoun v kriticky krátké době, která vylučovala běžné postupy. Až do roku 1975 řídil Skunk Works Clarence L. "Kelly" Johnson, velká osobnost nejenom divize a společnosti, ale vůbec. V roce 2003, při příležitosti sto let od letu bratří Wrightů, ho zařadil časopis Aviation Week & Space Technology mezi 100 nejdůležitějších, nejzajímavějších a nejvlivnějších lidí dvacátého století.

Předchozí díly:

• Skunčí dílny I. - Rodiště těch nejšílenějších projektů světa
• Skunčí dílny II. - Létající robot startující z mořských hlubin

Clarence L. "Kelly" Johnson a jeho 14 základních pravidel

Johnson pocházel z Michiganu a první cenu za letecký návrh získal již ve třinácti letech. Přezdívku "Kelly" si prý vysloužil po té co spolužákovi, který se mu vysmíval, zlomil nohu a ten inspirován tehdy populární písní "Kelly With the Green Neck Tie", mu začal říkat Kelly. Za život se celkem třikrát oženil, naposled v sedmdesáti letech. Do Lockheetu nastoupil v roce 1933, tedy více než deset let před vznikem Skunk Works a dalo by se říct, že ho již nikdy neopustil. V roce 1983 u příležitosti 50 let práce pro Lockheed, ta na jeho počest přejmenovala Lockheed Rye Canyon Research facility na Kelly Johnson Research and Development Center.

^{Obrázek: Srovnání schopností doručit výsledek v případě Skunk Works a průměrné časy v daném odvětví za použití konvenčních postupů a metod. Měří se čas od začátku návrhu po první letový test.}

Pro všechny kdo se zajímají o projektové a vůbec efektivní řízení, zůstala po Kellym řada odkazů. Mimo jiné jeho základní 14 pravidel, kterými se řídí Skunk Works . Ač v některých směrech reflektují potřebu velkých projektů a společností, v mnoha směrech jsou inspirující pro všechny, kteří hledají cestu jak svou práci dělat lépe. Pro obecnější potřeby by se asi ty nejpodstatněší daly shrrhnout do těchto bodů:

• Kterýkoliv manažer musí být schopen téměř plně delegovat projekt na kterém pracuje a to ve všech jeho aspektech.
• Všechny zúčastněné strany musí být schopny poskytnout do projektových týmů své zástupce s dostatkem kompetencí pro většinu operativních rozhodnutí
• Počet lidí, kteří jsou v nějaké spojení s projektem musí být omezen na nejnutnější minimum. Oproti takzvaně normálním projektům to představuje 10-20% lidí, avšak vysoce kvalifikovaných.
• Je třeba mít jednoduchý modelovací systém s vysokou flexibilitou pro zanášení změn.
• Množství reportů, které jsou vyžadovány, musí být minimalizován a to nejdůležitější musí být zapisováno kontinuálně.
• Každý měsíc je třeba zpracovat celkové náklady na projekt a co bylo dokončeno tak, aby zákazník nebyl překvapen, že se byl nebo bude překročen časový nebo finanční limit.

Originální a úplnou podobu praviidel najdete přímo na stránkách Skunk Works. Doporučuji přečíst i když to na čem právě pracujete není F-22 Raptor a vašim zákazníkem není letectvo. A když už jsme u něho, zlí jazykové tvrdí, že oněch 14 Johnsonových pravidel bylo ve skutečnosti 15. Tím patnáctým, prý nepsaným, bylo: Nikdy se na ničem nedomlouvej s námořnictvem.

Skunk Works dnes aneb program Falcon

Jedním z nejzajímavějších programů současnosti je program Falcon na němž se Lockheed Martin podílí. Primární motivací DARPA a USAF je vyvinout letoun, který přestože bude startovat ze základen na americkém území a bude schopen operačního nasazení na kterémkoliv místě světa do 2 hodin. Součástí programu je několik projektů, ne vždy navazujících, které směřují k vytvoření suborbitálních znovupoužitelných letounů pohybujících se vysokými rychlostmi.

V září 2007 měla proběhnou první letová zkouška HTV-1 (Hypersonic Technology Vehicle) nad Pacifikem. Letoun se měl pohybovat rychlostí 19 machů. Nakonec byla zrušena.

HTV-2 na kterém se již začalo pracovat se bude soustřeďovat na sníženi letových rizik, ale i nároků na start. Letová zkouška je plánovaná na rok 2008. Opět se bude jednat o přelet Tichého oceánu, tentokráte rychlostí 22 machů. Délka letové zkoušky bude jen o málo větší než jedna hodina.
Na rok 2009 je plánovaná zkouška HTV-3. Zde nepůjde již ani tak o základní koncept nebo rychlost, letoun nepoletí rychleji než "pouhých" 10 machů, ale test bude zaměřen na efektivitu aerodynamiky letounu a zkoušky externích tepelných štítů, které musí vydržet teploty do 5000 stupňů celsia.

^{Video: Animace letového testu HTV-3X}

Na konci programu by měl stát znovupoužitelný hypersonický letoun s doletem 17 000 km schopný pohybu po suborbitální dráze rychlostí do 10 machů. Kromě toho má vzniknout menší (SLV - Small Launch Vehicle), který má být schopen vynášet na nízký orbit i satelity.

^{Video: Sny o létání jsou staré jako lidstvo samo. Animace raketoplánu Rocketplane XP, který by měl být k dispozici na konci roku 2009. Let si můžete rezervovat již dnes, ale stejně tak již dnes můžete cestu do vesmíru absolvovat s dalšími společnostmi.}

Lety do vesmíru byly dlouhou dobu doménou financovanou ze státní kasy za výzkumnými nebo vojenskými účely a je až s podivem, že i přesto se soukromá osoba může za jistých podmínek některých misí zúčastnit. Bohužel tyto podmínky většinou naráží na dvě velké bariéry, které jsou snad společné všem vládním organizacím světa - flexibilitu a cenu.

A tak i když je možné se podívat na týden na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), rozhodně se nejedná o žádnou masovou záležitost. Málokdo vytáhne z kapsy a desítky milionů dolarů a odletí na týden na oběžnou dráhu. Nakonec samotná NASA bývá občas kritizována, že by se měla vzdát zajišťování transportu do vesmíru a svěřit ho komerčním organizacím, které ho mohou realizovat levněji. Zejména po opakovaných problémech s raketoplány.

Asi nejlépe to vystihují slova Elberta Rutana, člověka, který založil společnost Scaled Composites zabývající se nejdříve vývojem ultralevých nadzvukových letedel určených pro velké výšky a od roku 1996 i vývojem technologií pro transport do vesmíru.

Samotný vývoj technologie Scaled Composites stál 25 milionů dolarů, což jsou dle Rutana peníze za které by NASA vyrobila pouze papírovou studii. Na jeho konci byl letoun SpaceShipOne, který zvítězil v soutěži Ansari X Prize. Sledoval jsem asi 5 hodinový přenos z Mojavské pouště při prvním startu. Tehdy pilotoval SpaceShipOne Mike Melvill. Musím říct, že celá atmosféra startu, přípravy před ním i samotný start byly velice zajímavé a atmosféra plná napětí. Nakonec přesně tak jak se na první skutečný let do vesmíru, který nefinancovala žádná vláda, ale pouze soukromé společnosti, sluší a patří. To byl rok 2004.

^{Video: promo Virgin Galactic. Vidět můžete první let SpaceShipOne, pilota Mike Melvilla, oddělení SpaceShipOne od nosného letounu White Knight i pohled na Zemi z výšky větší než 100 km.}

Soutěž Ansari X Prize se stala významným krokem a minimálně marketingovým motorem pro technologický vývoj v soukromém sektoru. Nakonec to byl její smysl. Byla vyhlášena již v roce 1996 a cena pro vítěze, který dokáže vyvinout technologii, která v průběhu 60 dnů umožní překonat výšku 100 kilometrů, bude schopna vynést až 3 osoby a bude financována pouze ze soukromých peněz, byla stanovena na 10 milionů dolarů. Tedy rozhodně její získání nestačilo k pokrytí vývoje například právě vítězného SpaceShipOne.

Zcela určitě mu však pomohla propagačně. Technologii si od Scaled Composites licencuje nyní společnost Virgin Galactic. Dnes od ní můžete zakoupit letenku a podívat se do vesmíru - pardon, na suborbitální dráhu. Ale není zdaleka jedinou společností, která vám nabídne obdobný let. Tou další je namátkou třeba Space Adventures.

^{Video: Animace SpaceShipOne 2.Příjemný let přeje společnost Virgin Galactic, která plánuje výrobu pěti takových letounů. Oproti SpaceShipOne se na palubu vejde 3x více osob - tedy devět.}

Na cestě kolem měsíce

V katalogu Space Adventures se však jedná spíš o lowlend. S ostatními položkami, mezi které patří například týdenní pobyt na mezinárodní vesmírné stanici, se prostě suborbitální let nedá srovnávat. Ale ve zmiňovaném katalogu najedete také jednu opravdu exkluzivní perlu pro opravdové znalce - vyhlídkový výlet kolem Měsíce.

Ovšem nezapomeňte se připravit na půlroční trénink ve hvězdném městečku. Nepůjde jen o kondičku, ale i zvládnutí palubních systémů, nacvičení nouzových situací a mimo jiné i kurs ruštiny, abyste se byli schopni domluvit s řídícím střediskem. Pro návštěvníky ISS platí totéž.

Jakýsi rychlokurs musíte absolvovat i u suborbitálních letů, kde se jeho délka dle společnosti pohybuje mezi 3-5 dny. Pokud vám ale suborbitální let nestačí, bude i vaše příprava mnohem náročnější a hlavně delší bez ohledu na to kolik peněz zaplatíte.

^{Video: Tak nějak může začít i vaše cesta k IIS nebo vyhlídkový výlet okolo Měsíce. Stačí mít dostatek prostředků a Sojuz TMA vás za asi 8 minut vynese z kazašského Bajkonuru na oběžnou dráhu.}

To se týká i logistiky, která je náročnější zejména v případě letu kolem Měsíce. Raketa Sojuz, která vesmírného turistu vynese z kazašského Bajkonuru, totiž již nevynese dostatek paliva pro další let, Musí tak startovat rakety svě, které si naplánují rande na nízkém orbitu. Teprve pak jste připraveni vydat se k Měsíci.

Zatímco do vesmíru se zatím nedostalo více jak 500 pozemšťanů, oblet měsíce absolvovalo opravdu jen několik lidí. Trochu horší je to s cenou. Zatímco na suborbitální let vám postačí několik milionů korun, na návštěvu ISS budete potřebovat několik desítek milionů - ovšem dolarů. Na cenu kolem měsíce se ani neptejte, hlavně pokud nemáte někde zbytečné asi tak 2 miliardy korun, tedy něco kolem 100 milionů dolarů. Řekl bych, že spoléhat se na posilování kurzu koruny vůči dolaru v tomto případě nemá smysl.

Vyloženě levné varianty

Pokud však chcete ve dne zahlédnout čerň vesmíru, existují i levnější metody. Pravda neužijete si stavu beztíže a dalších slibovaných atrakcí, zdaleka to nebude výlet až tak exkluzivní jako ten k Měsíci, ale na druhou stranu si vystačíte i s rozpočtem v řádech stovek tisíc korun. Špatná zpráva je, že zážitek nebude trvat déle než půl hodiny.

Na druhou stranu proletět se ve vojenské stíhačce a to stojí také za to. Je opět několik společností, které vám takový let zařídí - v Rusku. Nakonec ale skončíte na stejném letišti blízko Moskvy anebo Petrohradu. Mig-25, 29 a nebo 31, dle toho který si vyberete, vás vynese tam kde obloha zde již není modrá i ve dne a zakřivení země určitě nepřehlédnete. Nakonec podívejte se na následující video.

^{Video: Let k hranicím vesmíru na křídlech ruského Mig-25 Foxbat. Je několik agentur, které zajísti vše potřebné od dokumentů pro vstup na území Ruské federace až po hotel a další nezbytnosti.}

Další variantou je let v English Electric Lightning, který prý bývá srovnáván s letounem F104 Starfighter, používaným NASA k treningu astronautů. V tomto případě však nenavštívíte Rusko, ale Jihoafrickou republiku. Cena? Pod 20 000 dolarů.

^{Obrázek: Výhled z vysokoletící stíhačky má také své kouzlo}